Ale děte…
Že prý nový rok… A předsevzetí… Tak předně, milé dámy (a pánové?), opravdu vám životně záleží na číslíčku, které ukáže ručička váhy? A nebo chcete dobře vypadat, dobře se cítit a zaujmout ostatní? To jsou totiž zdánlivě nepatrně, ale ve skutečnosti značně rozdílné věci.
Že prý nový rok… A předsevzetí… Tak předně, milé dámy (a pánové?), opravdu vám životně záleží na číslíčku, které ukáže ručička váhy? A nebo chcete dobře vypadat, dobře se cítit a zaujmout ostatní? To jsou totiž zdánlivě nepatrně, ale ve skutečnosti značně rozdílné věci.
Genetika je vždycky první
Hned zkraje je nezbytné si uvědomit, že jste se narodili jako ve vesmíru neopakovatelné bytosti s jedinečnou kombinací vlastností. A jestliže tmavé vlasy si můžete nechat přemalovat na zlaté, fialové nebo bleděmodře puntíčkované, tak s nesouměrnou postavou (např. širší boky nebo masivnější lýtka) nic neuděláte, i kdyby jste se na hlavu postavili a zpívali u toho "Pec nám spadla". Žádná dieta na světě nezpůsobí hubnutí na jiných místech, než máte geneticky dáno (a "hubnoucí" krémy a mýdla patří taky do kategorie "Český Honza a jiné pohádky"). Cvičením lze některé partie zpevnit, a tím trochu zeštíhlet, nikdy ovšem zcela "vyzmizíkovat". A ještě jeden nezvratný biologický fakt - pokud rostete a dospíváte, logicky budete vážit stále o něco (málo) víc. Vývoj bývá ukončen u holek kolem 18 let, u kluků často až kolem 20. Tak to bylo pár daností, které nezměníte. A teď následuje fůra věcí, které změnit můžete. A to ještě dnes!
Jak se kdo nese
Znáte ten starý popěvek - "Zhluboka, dýchat, zhluboka dýchat, vypnout prsa, břicho zastrčit"? No, zkuste si to…a hned jste opticky o kousek vyšší a o 1 konfekční číslo štíhlejší! Postoj, který zaujímáme, se jen zdánlivě týká jenom těla. Ve skutečnosti odráží, jak se cítíme. A naopak, vědomé narovnání zlepší náladu a pozvedne sebevědomí. Zaručeně. A co je to "stát rovně"? Snadné zjistit - stoupněte si zády ke zdi, stěny by se měly dotýkat paty, hýždě, hrudník v místě lopatek a zátylek, ramena rozprostřít do stran, nos míří přímo dopředu (nevznáší se v oblacích ani neryje do země). Mezi zeď a bederní prohnutí by se měla vejít tvoje dlaň, ale ne celá pěst. Jak co, je to divná poloha? Tak to máš co trénovat, ať z tebe není časem Quasimodo…
Co je vidět, to se počítá
Když už jsme u těch starobylých mouder - taky se říká, že šaty dělají člověka. Jistě, na pláži nebo v těsné "nahaté" plesové róbě se nic neschová, ale většinou něco na sobě máme. Důležitější, než nejžhavější móda, je tvar naší postavy, a podle toho je třeba vybírat střihy a barvy. A neplatí, že ve volném oblečení se kila ztratí - často je to naopak, člověk pak vypadá ještě mohutnější, než je skutečnost. Pokud vás to zajímá a sami si nevíte rady, možná se vyplatí image-střihové poradenství. To, jak vypadáte, není v kilech.
Pravda je složitější
Á propo, neustále omílaná "kila". Ve skutečnosti na nich pramálo záleží, i oblíbené BMI (hmotnost v kg děleno druhá mocnina výšky v metrech; správné rozmezí nad 18 let je 18-25, v 15 17,5-23,5, ve 12 letech 15-21.5) je do jisté míry jen orientační, protože to, co je "vidět", jsou objemy, tedy "centimetry". Například když postavíte vedle sebe dvě dívky, jedna bude mít robustnější kostru a na ní vysportované svaly, druhá bude mít kostřičku drobnou, méně svalů a více tuku - první bude vypadat štíhle až kostnatě a druhá bude působit poněkud oplácaně. Ale vážit budou obě stejně, neboť svaly jsou těžší než tuk- kilo svalů má menší objem a je pevnější než kilo "sádla".
Žije, co se hýbe
Základní rada zní - hýbat se, hýbat se, hýbat se. A jaký pohyb? V podstatě jakýkoliv, který jste schopni přežít a nejlépe se zhruba stejným počtem kostí i míst jejich ohybu, jako jste začínali. Každé zdravé dítě má lítat po venku (ne venku posedávat na zábradlí s Bravo-girl) denně asi 4 hodiny, dospívající se mají hýbat denně nejméně 2 hodiny - jinak jejich těla chřadnou a uvadají. Vsetín je takové roztomilé větší maloměsto, takže městskou dopravu používáte jistě jen v krajně mimořádných situacích, např. když se tak zaberete do nošení uhlí ze sklepa pro starou sousedku, že zapomenete včas odejít do školy... Lepší než motory jsou pěškobus, kolo, brusle in-line (a být méně často on-line), i kolobrnda je fajn. Do výše stoupat zásadně po schodech, výtah přenechte invalidům, babičkách s hůlkou a maminkám s kočárkem. A možná rizika? Skauti jsou zpravidla už závislí na skautingu, takže zkřížená závislost ještě na pohybu snad už nehrozí Samozřejmě všeho s mírou (ale Míru zas úplně ke všemu brát nemusíte), třeba vrcholový sport je vpodstatě zdraví škodlivý. Lépe dělá teta, co jezdí denně na kole 10km do práce a zpět a dvakrát do měsíce si vyjde na pár hodin do lesa, než vrcholový sportovec, který se jednostranně namáhá (přemáhá), je co chvíli zraněný a často závodí nedoléčený. Zda si dáváte do těla právě tak akorát, můžete poznat podle jednoduchého testu řeči: jste schopni vyslovit delší větu? Ne, udusili byste se? Tak to zpomalte, to je příliš. Zvládnete recitovat monolog z Hamleta a Svojsíkovy "Základové skautingu" k tomu? No, jestli to má být sport, tak rychle přidejte, huš!
A co jídlo?
Schválně až skoro na konci se dostáváme k jídlu. Tak především - když jím, tak jím. Nekoukám se na televizi, nehraju Osadníky, nepíšu úkoly. Proč? No přece labužnicky vychutnávám dobré papu - a mám šanci zjistit, kdy už mám dost (a přestat). Jím pomalu - žaludek zjistí, že je nasycený, asi tak za čtvrt hodiny, a je mu celkem fuk, zda jste do té doby pečlivě sežvýkali půl rohlíku se sýrem a kopcem salátu nebo schlamstli půl prasete s kopcem hranolků prolitých tatarkou. Prvním vaším jídlem budiž snídaně krátce po probuzení, posledním jídlem večeře někdy kolem 17.-19. hodiny. Druhá večeře jen když jdete spát pozdě - a lehká, ne pizza po telefonu.
Ještě malá mezihra o ne-jídlu. Nejoblíbenějším, ovšem nikoliv nejúčinnějším nástrojem hubnutí i "hubnutí" je nejíst. Tedy jíst velice málo. Těch možností, jak to dopadne, je několik.
Budete nervózní z hladu, vynadáte nejlepší kámošce a pokazíte písemku. Nebo nejpozději třetí den "dietu" porušíte a vyluxujete ledničku včetně bráchovy svačiny a salámu pro psa, aby jste si to trápení vynahradili. Nebo se vám to zalíbí a po čase vám v Bohnicích budou lít hadičkou jídlo přímo do žaludku. Nebo častým nárazovým nejezením připomenete vašemu tělu doby neůrody a hladomoru a vytrénujete si ho tak úsporně, že si každý gram jídla uloží do (tukové) zásoby na "horší časy". Nicméně pokud stále trváte na zhubnutí do plesových šatů o 2-5kg za 10 dní, tak vám nezbude než sáhnout po některé "zaručené", více či méně drastické dietě. Ale počítejte s tím, že kýžený úbytek bude tvořit z větší části voda, takže efekt bude krátkodobý, právě do těch šatů. Až začnete jíst opět "normálně", máte to zpátky, v horším případě i něco navíc - takhle funguje naprostá většina "hubnoucích" diet. Pokud to ale pácháte jen jednou do roka, tak vám hrozí nejvýš pár dní hladu...
Budete nervózní z hladu, vynadáte nejlepší kámošce a pokazíte písemku. Nebo nejpozději třetí den "dietu" porušíte a vyluxujete ledničku včetně bráchovy svačiny a salámu pro psa, aby jste si to trápení vynahradili. Nebo se vám to zalíbí a po čase vám v Bohnicích budou lít hadičkou jídlo přímo do žaludku. Nebo častým nárazovým nejezením připomenete vašemu tělu doby neůrody a hladomoru a vytrénujete si ho tak úsporně, že si každý gram jídla uloží do (tukové) zásoby na "horší časy". Nicméně pokud stále trváte na zhubnutí do plesových šatů o 2-5kg za 10 dní, tak vám nezbude než sáhnout po některé "zaručené", více či méně drastické dietě. Ale počítejte s tím, že kýžený úbytek bude tvořit z větší části voda, takže efekt bude krátkodobý, právě do těch šatů. Až začnete jíst opět "normálně", máte to zpátky, v horším případě i něco navíc - takhle funguje naprostá většina "hubnoucích" diet. Pokud to ale pácháte jen jednou do roka, tak vám hrozí nejvýš pár dní hladu...
Mňam, mňam
A zase zpátky k tomu příjemnějšímu, totiž jídlu. V zásadě neexistují "zdravé" a "nezdravé" potraviny - rozdíl je jen v tom, jak často je konzumujete. Některé třeba jen jednou za život (např. muchomůrku zelenou), a jiné půl kila každý den (ne, nemluvím o čokoládě, myslím zeleninu) Tak prý denně půl kila zeleniny a ovoce... Že nejste králíci, že je to moc? Prdlačky! Počítejte se mnou - na snídani k namazanému chlebu paprika (cca 10dkg), na svačinku banán (až 20 dkg), k obědu salát a trochu zeleniny v polévce (dohromady přes 10dkg), odpoledne do jedné ruky tmavý rohlík a do druhé kus salátové okurky (10dkg nejmíň), na večeři třeba maminčin květákový mozeček (10-20dkg). A na dobrou noc pro hladovce jablíčko. To máme, to máme…0.5-0.8kg syrového "zelí" za den, a ani to tolik nebolelo. Jistě jste bystře pochopili jednoduché fígly - stačí naučit se přikusovat něco zeleného (červeného, žlutého…) ke každému namazanému chlebu a taky dát si salát nebo pořádnou oblohu ke každému teplému jídlu, kde je to možné (svíčková s okurkovým salátem zůstává ale pro fajnšmekry). Místo po oplatku sáhnout po ovoci. Dál by se dalo mluvit o mléčných výrobcích (2x denně), o tucích (co nejmíň), masu a pečivu, atd.… To ale už necháme na osobním zájmu.
Co říct závěrem? "Je to prosté, Watsone" - mít se rád, zaujmout zdravě sebevědomý postoj, hodně se hýbat, jíst rozumně a prokládat to zeleninou - a je to v suchu.
Pokud s něčím vášnivě nesouhlasíte, něco vám tu zoufale chybí a nebo chcete prostě jen tak pokecat, je vám k dispozici vysoce odborná (jak jinak, pro skauty jen to nejlepší!) "poradna tety Sally"- Šárky na mém mailu, no a když si mě odchytnete, tak i osobně…
/vyšlo 2007/